které si vysníme.

Anděl je stvoření,

po kterém toužíme. (more…)

samotu, bolest, trápení

Prodal svůj oves a rozhodl se,

že s bohatou ženou se ožení.

(more…)

Zážitky z paintballu

O tom, že není dobré jezdit se třemi dalšími lidmi v tobogánu.. au au au..

A také pár zajímavýh fotek…

Wbu zdar blogu zvláště!;)

Letos to bude stejné jako vždycky. Příjdu, odejdu. Naučím se, zapomenu. Nenaučím se, nikdo si toho ani nevšimne… Nakonci prázdnin jsem si vždycky říkávala:”Letos se budu víc učit. Nebudu nechávat věci na poslední chvíli.” Jenže skutek utek, kde nic tu nic. Na konci roku vždy to samé nudné vysvědčení. O nic moc horší, o nic moc lepší. I když že by mě to tížilo na srdci? Cha cha. Tam je spousta jiných věcí.

Pro mně je tu škola proto, abych aspoň trochu využila dopoledne, které stejně jinak prospím. Ne, to byla velká nadsázka!;) Však mně znáte. Škola je sranda. Né moc vysoké nároky, spousta lidí okolo. Někdy srand, jindy nuda. Tak snad se to nějak zase zvládne. Samo!!!

Kdo to byl? Kdo mi vzal můj život? Můj osud. Byl to Bůh? Věřit bych musel, aby mi ten mohl něco vzít. Tak kdo tedy? Moje rodina? Byla by schopná mi vzít tolik? Byla by schopna mi vzít vše? Vše na čem mi záleželo? A s tím i mé boty? Přemítám to v hlavě, jak kdysi dávno jsem přemítával stránky obrázkových knih. Jak je to dávno, jak. Už je to tak strašně dávno, co jsem dokázal hodiny sedět u těch nejjednodužších věcí ochomen jejich krásou, jejich důležitostí.

Stojím a hledím vpřed, pohled jak kdyby do zrdcadla. Ale přece jenom jsme jiní. Mám dvě tváře. Jsem rozdělen do dvou různých osob. Ale ani jedna nevlastní, co jiného než mé zpropadené boty…

Otázka zní, co je to to slovo BOTY… ;)

Je těžké najít nějaké zajímavé téma, co by mohlo zaujmout více než jednoho člověka. A proto jdu hledat. Doufám, že to bude úspěšný lov. Tak mi držtě palce!;)

Další na programu našeho prvního dne byla návštěva čajovny. Šli jsme kolem tančícího domu, který vypadal, jak kdyby se každou chvíli měl zřítit. Od něho to bylo do čajovny už jen kousek. Byli jsme tam coby dup a příjemně si zde odpočinuli. Po této návštěvě jsme se odporoučeli na tramvaj o pár set korun lehčí, ale přesto plni dobrého čaje a dalších pochutin. Tramvaji jsme dojeli k poliklinice, odkud jsme pěšky došli Modřanskou roklí až k bydlišti, kde jsme ulehli do postelí a usli spánkem spravedlivých.:)

A už tu byl další den, sobota 9.6. Tento den byl speciálně vyhrazen k návštěvě výstavy kaktusů a sukulentů. Zúčastnili se: Já, Hanka, Míla, Ondra a Pavel. Výstava slavila kulatiny, jelikož už byla 40. Bylo to moc pěkné, jako každý rok, až na to, že tam bylo hodně lidí, takže když člověk nedával pozor, občas přez někoho přepadl a podobně. Po tomto zážitku jsme se vypravily na Václavské náměstí, kde jsme navštívili naši oblíbenou Hájkovu cukrárnu, v které jsme si dali každý po jedné točené, banánovo-jahodové zmrzlině. Odtud jsme plni nového elánu zajeli pod Petřínskou rozhlednu. Kopec, který nás čekal, jsme nejprve chtěli vyjet lanovkou, ale po zhlédnutí dlouhé fronty jsme se rozhodli pro lepši dopravní prostředek, naše nohy. Kopec to byl obrovský, ale cestou jsme udělali zajímavé fotky, tak alespoň sem měla radost, že jsem šla po svých. Nahoře jsme hlasovali o tom, jestli si vystojime frontu a půjdeme úplně nahoru, na Petřín. Můj a Mílův zájem o to jít nahoru byl po všech útrapách podpořen a šlo se čekat do fronty. Když jsme stáli těsně u okýnka, paní, která prodávala lístky nám oznámila, že se rozbila pokladna a že máme přijít tak za 45minut. No tohle 100% naštve. Tak jsme se na to vykašlali a odkráčeli na hrad. Prolítli jsme kolem katedrály sv. Víta a sešli dolů, do Valdštejnské zahrady. Bylo to velmi příjemné, octnout se v zeleni. Krásné velké jezírko dokreslovalo tu pohodovou atmosféru do dokonalosti! Všem těm, kdo tu ještě doposud nebyli vřele doporučuji. Je to opravdová krása. Pak jsme si jeli koupit zmrzlinu a něco k pití. Poseděli jsme na lavičce u kostela sv. Václava, trochu se prošli a odjeli zase domů (k tetě, která poskytla přístřeší).
Ráno 10.6 jsme se nasnídali, se všemi rozloučili a vyrazili na vlakové nádraží. tady na nás čekala mašinka, která nás odvezla do našeho domova. Jak se říká všude dobře, doma nejlíp. Tak zase za rok!